Odvěké pravidlo, že z chudoby vznikne vždycky jenom chudoba. Je to takový mišmaš socio-ekonomického chování, které podědíme po našem okolí = kluk z uzavřené a celkově špatné čtvrti má několikanásobně menší šanci, že se v budoucnu stane úspěšným než dívka z bohaté rodiny, která ji dá vynikající vzdělání, má obchodní a pracovní kontakty a vždycky ji podrží bohatí rodiče. Z chudoby se člověk dostává nejhůře, lehčí už je snad jedině umřít. Samozřejmě, že sám stát má zájem na tom, aby tato nejpočetnější vrstva obyvatelstva byla co možná nejlépe zajištěna a naopak, aby ona nejlépe zajistila stát prostřednictvím daní. Co ale dělá chudý člověk tak špatně?
Chudoba je ukázkou selhání trhu
Chudí lidé utrácejí. Příliš mnoho. Odvěká představa bohatších lidí o tom, že chudí škudlí každých pár korun, aby si mohli někdy v budoucnu dopřát, je stejně mylná, jakože je Země placatá. Čím chudší člověk je, tím více utrácí. A to je prokázáno hned několika sociologickými průzkumy. Chudší člověk utratí (v poměru bohatství a celkového blahobytu) mnohem více peněz ze svého příjmu než bohatý člověk. Chudý člověk je totiž špatný spotřebitel = nakupuje hodně, levně, bez přihlédnutí k ekologickému dopadu, bez přihlédnutí ke kvalitě zboží – cílem je nakoupit hodně a levně. Čím více chudší člověk je, tím toho nakoupí více v horší kvalitě, a tak nějak posouvá laťku „únosnosti“ kvality potravin níže a níže.
V Česku se ptají, proč jsou potraviny takové šmejdy – protože značná část obyvatelstva je kupuje. Chudší obyvatelé jsou kvůli stresu, společenskému postavení a deziluzím častěji nuceni uchýlit se k podvodným praktikám, lichvě pro další příjmy, případně je u nich častější propadnutí některé ze závislostí (drogová, hrací automaty, apod.).
Náprava je bolestná a těžká
Musí začít hned na několik frontách. Za a) přímo u rodičů a v rodinách, za b) ve školách, za c) u sociálního aparátu státu. Všechno musí jít najednou. Vyrvat škodnou právní úpravu a zlozvyky konzumní společnosti se nikomu zatím nepodařilo. A pokud se o to nikdo pokoušet nebude, bude ještě hůř. Nejvíce totiž tratí ekonomika státu, chudoba brzdí rozvoj a zamezuje ekonomický růst.