Ne každý má touhu se osamostatnit. Existuje spousta mladých lidí, kterým se od rodičů nechce a využívají rádi služeb „mamahotelu“. Maminka pere, vaří, uklízí a není třeba se o nic starat. Žádné placení záloh, nedoplatků, řešení pojištění bytu, či domu, hledání opravářů na kotel nebo pračku, kominíka na revizi komínu. Rodiče se o vše pohodlně postarají a stačí jim jen symbolický příspěvek na provoz nebo dokonce někdy ani to ne.
Ne vždy to bývá vinou mladých lidí, že neopustí rodné hnízdo. Mnohá opičí matka se nechce vzdát svých potomků a vydat je napospas tomu strašnému světu. Raději si je bude opečovávat, zvláště o synky se nikdo nepostará tak dobře jako ona.
Dříve bylo naprosto běžné, že mladí zůstávali bydlet u rodičů a v rámci stavby rodinného domu se na to již dopředu myslelo. Předrevoluční dvougenerační domky jsou toho důkazem. Staří šli do přízemí, mladí do patra a vzájemně si vypomáhali. Byl ale velký nedostatek bytů, různě se směňovaly a čekací listiny byly předlouhé. A to spolužití nebylo rozhodně vždy idylické.
Dnešní doba je jiná. Sice se bytů v některých atraktivních lokalitách také nedostává, ale kdo bydlet chce, bydlet může. Málokdo má sice asi pod postelí nebo na bankovním účtu pár milionů, aby mohl byt, či dům zaplatit rovnou na ruku. Bankovní sféra ovšem nabízí velké množství různých možností financování. Zvlášť pro mladší ročníky, které mají ještě mnoho let v pracovním procesu před sebou a jsou schopni splácet hypotéku. Bydlení je tak dostupné skoro pro každého. Ovšem musí chtít. A zadlužit se. A jsme zase na začátku. Proč by mladí měli chtít, když si mohou ještě užívat života, vydělané peníze investovat do svých koníčků a zálib a na zakládání rodiny nemají myšlenky. Ať žije volná láska, případně virtuální láska, proč se hned vázat. A u rodičů je přeci nejlíp.