Vždycky mě bavilo číst a prohlížet si různé knihy. A jako dítě jsem měla ráda knihy, kterými jsem moc ráda listovala. Taky se mi moc líbilo, když mě maminka četla knihy na dobrou noc. Ale taky jsem si vždycky už ráda četla sama. Už ve svých šesti letech jsem dokázala opravdu krásně číst. Ve svých šesti letech jsem četla docela už plynně. A byla jsem pro to ráda, když jsem měla tolik pochval, že jsem ani nevěděla co s tím a jak se cítit. Musím ale říct, že jsem byla opravdu šikovná. A takže jsem si taky řekla, že bych chtěla být učitelka. Protože paní učitelka může učit děti, což by mě moc bavilo. A myslím si, že tohle by byla pro mě úplně jedinečná práce. Práce zábavou. Jako malá holka jsem moc ráda učila ostatní kamarádky anebo plyšáky. Také jsem si vždycky na různé papíry napsala různé příklady anebo obrázky, kde děti anebo i plyšáci plnily úkoly.
Teď musím říct, že mi to opravdu hodně bavilo. Takhle jsem si dokázala hrát opravdu celý den, aniž bych třeba někoho otravovala. A říkám otravovala, protože tohle zase dělal můj bratr. Bratra toho zase nebavilo absolutně nic. Můj bratr zase rád jenom otravoval. A proto mě vždycky vadilo, když mě bratr bral mé papíry, kde jsem měla všechno napsané.
A řekla jsem si, že vzdělání pro mě bude určitě důležité. A taky jsem si řekla, než abych se někde flákala po diskotékách anebo po parcích, tak jsem si řekla, že vzdělání bude lepší investice do budoucna. A jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Vzdělání pro mě bylo důležité, takže jsem dokonce vystudovala dvě vysoké školy. A jsem za to velmi ráda. Nyní pracuji jako učitelka a jsem za to ráda, protože moji rodiče jsou na mě moc pyšní. Dokonce i bratr se polepšil a udělal si vysokou školu. Asi dospěl. Vzdělání asi vzal do svých rukou a zjistil, že se mu to v budoucnu vyplatí.